logo PSP klub koloběhu Plzeň

PSP - klub koloběhu Plzeň

Vasaloppet 2018

Do letošních těžkých podmínek legendárního a největšího a nejslavnějšího běžkařského laufu, vyrazili i koloběžkáři z KK Plzeň a blýskli se při premiérové účasti pěknými výsledky.
Vasák je zážitek, říkalo nám mnoho známých lyžařů a je to tak.
 
Spali jsme v cílovém městě Mora a na start vyrazili mikrobusem již ve 3.30, abychom po zasněžené silnici přes 90 km dlouho cestu autem do místa startu v Sälenu zvládli bez větších kolon či zácpy a měli šanci na dobrou pozici ve startovních vlnách.  Na obrovské parkoviště u startu pro 16 000 závodníků, což je přibližně plocha cca 10 fotbalových hřišť za sebou, která byla již takto brzy nasvícená obrovskými halogeny, jsme dojeli v 5:00, vzali lyže a rychle šli vpřed asi 1 km do první vlny.  Ovšem nepřivstali jsme si sami a již od 4 vlny byla u každé kontrolní vstupní brány do stop obrovská fronta, ve které v chumelenici a mrazu   -11°C stáli v napjatém očekávání pokojně seveřané a vzájemně se kontrolovali, zda nikdo nepředbíhá.  Zařadili jsme se tedy do vinoucího se zástupu u vstupu do první vlny a čekali s nimi. Kvůli sněžení a nízké teplotě se brány otevřely již v 5:30, měly v 6.00, a my po kontrole čísla a čipu konečně v cca 5.50 položili lyže do zasypaných stop třetí řady a šli rychle zpět do vyhřátého auta na snídani.
Jen projít zpět skrz čekající zástupy závodníků, okolo hořících ohňů i okolo stovek mobilních WC, je velkým zážitkem a je vám jasné, že se účastníte i pro místní něčeho mimořádného.Tento dojem nám podpořili i rozhovory s několika švédskými účastníky (např. veslařka-účastnice ME v Labe aréně, volejbalista…) ze kterých vyplynulo, že minimálně pro sportovně založené Švédy je povinnost/čest se alespoň jednou za život Vasaloppetu zúčastnit.
 
Zpět od mikrobusu do stopy jsme se vydali v 7:30 a odevzdali batohy s věcmi do cíle na převlečení a osprchování do připravených kamionů. Bundu i kalhoty jsme pak vysvlékli až 10 minut před startem a zabalili do dalšího přiděleného pytle a hodili do sběrného koše. Vše pak bylo vzorně připraveno v cíli, smekáme před zajištěním a logistikou.
No a pak už je to téměř stejné jako na jiných velkých závodech, “jen“ sledujete větší počet elitních borců před Vámi, pozorujete cizími jazyky hovořící okolí, kde má většina lyžařů ramena jako plavci či veslaři a v zádech cítíte dalších přes 15,5 tis nažhavených běžkařů (z toho možná ještě tak 3,5 tis velmi zdatných). Poslední minuta, start a jste v tom, musíte ujet 90 km jedním směrem např. jako z Plzně do centra Prahy.
Ještě než popíšu závod, tak k máze, my jsme měli namazány stoupací vosky,  mlátit to jen soupaží, se nám nelíbí. Do kopců je lepší vyběhnou stříďákem, čím i rozbijete stereotyp pohybu a upřímně bychom takovou délku ani neodsoupažili, jsme klasičtí lyžaři.
Mě se do 60 km se jelo výborně, zvládl jsem start, úvodní sjezdovku vyjel téměř bez zastavení a prvních 35 km poměrně z blízka sledoval obrovský kolotoč okolo elitní skupiny. Kolega Láďa Provod, však měl po startu karambol, zlomil hůlku, pak o jedné holi běžel cca 1 km  do oficiálního servisu, kde dostal stejně dlouhou, ale těžší. Následně do sjezdovky i dál předbíhal cca 1500 – 2000 závodníků, než i mě dostihl a předběhl na 58 kilometru. I s tímto zásekem se Láďa umístil 413, a byl pátý nejlepší ze zúčastněných Čechů.
Mě naopak na 60 km chytil hlad a vyčerpání, na občerstvovací stanici Oxberg jsem strávil 5 možná i víc minut a cpal do sebe švédské lehce sladké, ale suché buchty, soli, gely, čaj, ionťák ovšem už nic moc nepomohlo a poslední 30 km bylo nejtěžších v mém závodnickém životě. Respektive nejel jsem úplně špatně, ale každé zaváhání či zpomalení vás na Vasáku stojí 10 – 20 – 50 míst a bojuje se o každé místo i celou dlouhou cílovou rovinku v Moře, tohle bylo na té bolavé cestě nejtěžší.  Asi 1,5 km před cílem mi dojel i třetí z naší party Richard Śimurda, který doběhl 659 a já kousek za ním na 663 místě, dosažný čas 5.27:42, tedy hodinu a kousek za vítězem a i to lze označit za výborný výkon.


 
V cíli jste vyčerpaní, ale zároveň spokojení, že jste to dokázali. Následná logistika s okamžitým uložením lyží v cíli, převlíkání v obrovské hale se stovkami sprch, jídlo na zimním stadionu, přesuny po Moře autobusy, to vše vám dá ještě jednou pocítit, že jste se právě zúčastnili největšího a nejslavnějšího laufu. Zkrátka přes extrémní výkon vám Vasův běh přinese většinou totálně kladný zážitek!

Když se příští rok do Švédska vrátíme, máme všichni 3 rezervovanou první vlnu, nebo vyzkoušíme jiný velký lauf, dveře máme po našich výkonech na Jizerské 50 a Vasaloppetu otevřené…..
Adjö Petr Pešta