logo PSP klub koloběhu Plzeň

PSP - klub koloběhu Plzeň

Turistika s brašnami na pět dní 1. 8.–5. 8. 2000

Osobní zážitky popisuje Petr Pešta.
Na svých jednodenních či několikadenních výletech na koloběžce jsme neustále potkávali cykloturisty, kteří si vezli své věci v brašnách. My vždy praktikovali pohodlnější způsob se zabezpečovacím vozidlem. A tak nám neustále vrtalo hlavou, jak půjde s naloženými brašnami jezdit na koloběžce. Že to půjde, nám bylo jasné předem, ale kolik za den ujedeme a jak moc budeme zničení, bylo nutné zjistit pokusem. Proto jsem přemluvil svoji přítelkyni Markétu, aby strávila pět dní na cestách se mnou a koloběžkou. Nejprve jsme si museli vyrobit nosiče na brašny, neboť na koloběžku takovou věc, ostatně jako mnoho dalších, nikde neseženete. Pak jsme určili trasu Plzeň, Kladruby (u Stříbra), Teplá, Bečov, Karlovy Vary, Pernink v oblíbených Krušných horách, Loket, Horní Slavkov, Toužim, Manětín a Plzeň o délce přibližne 300 km.

1. srpen 2000

První den jsme naložili brašny na nosiče a v poledne vyrazili směrem na Klášter v Kladrubech. Koloběžky byly značně těžké, moje s brašnami vážila 27 kg a Markéty 21 kg. Pravda, že jsme s sebou měli věci navíc, hlavně každý dva páry bot, neboť v mokrých se špatně odráží a meteorologové hlásili vydatné lijáky. Zpočátku nám trochu vadila těžká řídítka, protože jsme měli brašny nad předním kolem. To je však na koloběžce nejlepší, neboť dobře udržuje získanou rychlost po rovinách a zrychluje ji to z kopců, jak nám předtím několikrát při různých transportech ukázala praxe. Nicméně po zvyknutí si na trochu jiné vlastnosti naložené koloběžky cesta dobře pokračovala až do večerních hodin. Ujeli jsme 65 km.

2. srpen 2000

Druhý den cesty byl určitě nejnáročnější. Hned od rána jsme projížděli za nesnesitelného vedra Tepelskou vrchovinu a část Slavkovského lesa. Úleva od horka a odpočinek přišel až kolem poledne, kdy jsme od Mnichova začali sjíždět kolem Teplé do Bečova. Na Tepelské vrchovině po prohlídce městečka jsme pokračovali údolím Teplé do Karlových Varů, kde nás zastihl meteorology avizovaný liják. Zjistili jsme, že do brašen neprší a necáká voda i na koloběžce. A tak jsme se po dosažení Karlových Varů, asi ve 2 hodiny a ujetí dalších 67 km, kdy déšť téměř ustal, ale obloha nevěstila nic dobrého, rozhodli k nouzové variantě. Ta spočívala v dosažení Krušných hor vlakem a následném vysušení spacáků, stanu a věcí v chalupě mých rodičů v Horní Blatné.

3. srpen 2000

Třetí den koloběžkového putování, bylo od koloběžky téměř volno. Zůstali jsme na chalupě a sušili věci. Jen odpoledne jsme se zajeli na koloběžkách vykoupat do bazénu v nedaleké obci Potůčky a navštívit Johan-Georgenstadt, který je na německé straně stejného potoka jako obec Potůčky.

4. srpen 2000

Čtvrtý den jsme ráno zahájili denní porci kilometrů dlouhým sjezdem do Nejdku. Pak pokračovali přes Chodov do Lokte, kde jsme navštívili hrad. Bylo znát, že jedeme do nížiny , a tak i přes náročná stoupání do obce Krásna (Slavkovský les) a z Bečova po hlavní silnici směrem na Plzeň jsme ujeli 90 km a večer skončili nedaleko Manětína.

5. srpen 2000

Pátý den už byl téměř odpočinkový. Dopoledne jsme navštívili zámek v Manětíně, a pak dojeli známou krajinou, přibližně v půl třetí do Plzně. Ten den bylo ujeto jen 45 km a za celý výlet ukazoval cyklocomputer 271 km. Na koloběžce se dá strávit i čtrnáctidenní dovolená tak jako na kole. To již několik let dokazuje „turistická sekce klubu“, která vždy pomalu projíždí krajinou a poznává přírodu, pamětihodnosti a kulturu kolem místa ubytování. Po několika dnech se přesunuje dál. Takto navštívila již několik českých pohoří a na letošní léto chystá další obdobnou akci.