Ahoj, tak jsme s Láďou Provodem a vlastně i Ondrou Vodrážkou a Honzou Beránkem (taky občas koloběžkáři) dokázali na Krkonošské 70. kultovním lyžařském závodu družstev přinést veliký úspěch západočeským barvám. Tým za který v zimě lyžujeme – USK CS Plzeň obsadil v sobotu 4. března při již 51. prvním ročníku tohoto závodu krásné druhé místo! Pětičlenná plzeňská hlídka ve složení Ondřej Vodrážka, Tomáš Veber, Jan Beránek, Ladislav Provod, a Petr Pešta, dokázala více jak 70 km dlouhou trasu absolovovat v čase 4 hodiny 20 minut a 4 vteřin, pouze 3 minuty za vítězným týmem z Teplic, ale také jen se 4 minutovým náskokem na čtvrté družstvo!
Lyžaři běžci USK CS Plzeň, tak dokázali naplnit roli jednoho ze spolufavoritů letošního závodu a v cíli byla vidět i přes extrémní vyčerpání všech borců radost z dosaženého úspěchu.
Přitom den před závody nebyl vůbec jednoduchý. Hned v ranních hodinách nám definitivně odpadl pro nemoc původně nahlášený Jan Lauerman a bylo nutné sehnat adekvátní náhradu. Se svou účastí obratem souhlasila chodská lyžařská hvězda Tomáš Veber, ale bylo nutné výrazně posunout čas odjezdu do místa závodu. Do Špindlerova Mlýna jsme nakonec dorazili kvůli sněhu komplikujícímu dopravu až v půl desáté večer. Trable s padajícím sněhem nám však vůbec neskončily a po ubytování bylo ještě nutné kvůli změněným podmínkám přemazat lyže což trvalo až do 24:00. Psychiku nám taky docela nahlodala předpověď počasí o hrozivé chumelinici a – 10°C a zcela vážně míněné obavy pořadatelů s výhrůžkami horské služby, že závod za těchto podmínek zruší.
Takže tyhle předstartovní komplikace, nám povolily necelých šest hodin spánku a startovní číslo 2, kdy jsme měli největší soupeře za zády, nám před startem taky na klidu nepřidalo. Takže jsem po startu nabuzen na výsledek nasadil na špici družstva hodně rychlé tempo, na které brzy sám doplatil a kluci mi proto raději vzali hned na lano. Myslím, že se tímhle okamžikem celé družstvo uklidnilo a začalo makat jako správný tým. Bohužel rychlé tempo mi i po překonání krize činilo problémy a tak jsem na laně odvisel výraznou část závodu. Je to fakt dobrý způsob jak se udržet všichni pohromadě, a taženému hodně pomůže psychicky, ale byly i místa (extrémě dlouhé stoupání na Struhadla a zejména „finální“ 3km dlouhý vypalovák na cca 50 km) , kde mi zejména Ondra fakt docela pořádně táhnul. Že jsme nakonec celý závod zajeli až dokonce takhle perfektně je velká zásluha právě Ondry Vodrážky, který celou hlídku skvěle dirigoval.
Prostě se povedl lyžařský sukces!
tentokrát s lyžařským
SKOL
PETR PEŠTA