Stejně jako odhadem dalších 220 pětičlenných týmů a equipa pořadatelů jsme až do sobotního rána věřili i přes předpověď meteorologů o vichřici Emma, že se závodit bude.
Pravda už při páteční prezentaci jsme byli malinko zviklaní, díky informacím o zkrácení trasy o 5 km kvůli nedostatku sněhu v nejnižších partiích a přenášení lyží na dvou místech. Na klidu nám nepřidal ani liják, který začal bubnovat do střechy lyžárny při finální úpravě lyží asi v deset večer. A protože lilo celou noc, stávali jsme v sobotu v šest ráno po noci plné obav, co ráno vlastně bude.
I přes výše uvedené jsme byli asi do sedmi sbaleni a v plné závodní výstroji odhodláni vyrazit na start do areálu Svatý Petr na boj s těžkou trasuo a počasím. Pak přišla zpráva, závod je pro nepřízeň počasí zrušen!
Co k tomu říci, v prvních chvílích pocit úlevy na druhou stranu zklamání. Tak jsme rozpačitě mlčíc v klidu dosnídali, pomalu naložili věci do auta a jeli se podívat do Svatého Petra. V místě startu přes silný liják dokola znělo z amplionů: „pro nepřízeň počasí je závod zrušen, pro nepřízeň počasí je závod zrušen, ……“ a pohled na sjezdovky s dokonale rozmáčeným sněhem dokresloval realitu sobotního rána.
Když už jsme dopolednem proti silném větru mířili v autě zpět k Plzni volali kamarádi, kteří se alespoň trochu místo závodu jeli projet na lyžích, že je na hřebenech neskutečné peklo a jsou rádi že se usuší na Výrovce. Za dalších pět minut asi 50 km před Prahou na dálnici z Poděbrad do nás plnou silou udeřila Emma. Vichr cloumal autem, vzduchem lítaly větve, stěrače nebraly přívaly vody a krup, které v mžiku pokryly dálnici silnou vrstvou. Téměř jsme zastavili, pak nápor živlu malinko polevil a tak jsme opatrně pokračovali v cestě.
Počasí se neporučí. Škoda jistě namáhavé práce pořadatelů, škoda úsilí a připrav všech týmů, ale když jde o zdraví, musí pryč všechny ambice. Zkrátka závodit se opravdu nedalo.