Téměř přesně na den po roce  v sobotu 18. září 2010 se uskutečnila další jízda koloběžkových gladiátorů na “královské trase“ z Plzně do Horní Blatné v Krušných horách s celkovým výškovým převýšením cca 2560 metrů.
Letos jsme se vydali na trasu ve větším počtu i cyklistickým doprovodem. Počasí bylo horší než loni, stále foukalo proti, sluníčko svítilo jen dopoledne a teplota byla nižší než hlásili meteorologové, v kopcích nad K. Vary a  pak na závěru cesty Krušných horách bylo pouhých 8°C.
Start čtyř borců ve složení Láďa Provod, Petr Pešta, Jarda Tlapa a Petr Fišer byl v cca 9:20  v Plzni na Doubravce. Po prvním kilometru a úplně  prvním sjezdu k řece Berounce po hrubší asfaltu vypadla Jardovi láhev s pitím do kukuřičného pole a na světě byl první a také jediný technický problém. Láhev se přes usilovné hledání nepodařilo najít a tak se s mírným zdržením pokračovalo dál.
V Plzni na Košutce se po 7 km přidal Marek Kadlec a jako cyklo doprovod Páťa Kadlecová s Markovo maminkou  Dášou.  V tomto složení jsme pokračovali až do obce Loza, kde nám Marek s Dášou popřáli hodně síly v další cestě, otočili zpět na Plzeň  a my se vydali do prvního pořádného stoupání (4 km) na Dražeň. Odměnou nám pak byl parádní sjezd do Manětína, kde už ale kočičí hlavy předznamenaly špatný asfalt v těžkém a stoupavém terénu o délce 14 km do Bezvěrova.
Letos jsme však měli i podporu auta a tak 3 km před Bezvěrovem  přibližně dvou hodinách jízdy došlo na občerstvení, (zejména doplnění tekutin, banány, čokoláda). Nohy se po krátkém zastavení sice rozhýbávaly poměrně ztuha, ale motivací byl hladký a rychlý asfalt, z Bezvěrova do Útviné, kde jsme po ujetí dalších 15 km (celkem 65 km) dali plánovaný oběd. A pořádný hlad jsme měli i po absolvovaném občerstvení.
Potom se zpět na Plzeň vydala naše cyklo opora Páťa Kadlecová a čtyři koloběžkáři se zaplněnými břichy zahájili další dlouhý  stoupavý úsek na Přílezy a Hlinky. (cca 5 km). Po dosažení tohoto bodu se trasa vlní do Dražova, odkud je velmi prudký sjezd do Stanovic a nebýt špatného asfaltu, jela by koloběžka určitě přes 80 km/h. Ze Stanovic pak cesta klesá ostrými serpentinami do Březové, kde na naší skupinku čekal Rosťa Točík. A tak jsme na lázeňskou kolonádu v Karlových Varech vjeli s pěti koloběžkami. Lázeňští šviháci ze zahraničí nás fotili a divili se na čem to jedeme, a kdyby věděli odkud  a co nás ještě čeká!
Od Ohře to zkrátka už začíná stoupat, a tak jsme po 90 ujetých kilometrech okolo Horního vlakového nádraží vyjeli na Otovice, po příjemně jedoucí cestě  pokračovali na Děpoltovice. A tam to začalo. Nejprve jsme se nemohli dočkat dua Fišer/Točík a zpocená těla chladla, a bylo tedy rozhodnuto, že mají itinerář – jedeme a jeli. Prostě ať už jedete odkudkoliv do Horní Blatný je to do pořádného a dlouhého kopce. Stoupání přes Lužec, Oldřichov do Perninku splnilo naše očekávání a po pár metrech se už do prudkého kopce odrážel každý sám. V půlce stoupání se objevil poslední  cykodoprovod  na kole Alena Kupilíková, která nakonec „dělala společnost až do cíle“.  V krátkém rychlém sjezdu do Perninku pak každý vychladl a už měl před sebou poslední 3 kilometry se stoupáním i sjezdem na náměstí do Horní Blatné. Rozestupy byly poměrně veliké, ale dojel každý a teplá sprcha s teplou večeří  přišla vhod všem.
Když autmo dorazila i Páťa Kadlecová mohl i přes velkou únavu začít večírek na závěr závodní koloběžkové sezóny za účasti zástupců KK Plzeň, Ultimo, Jafiduta i soukr. jezdců.